Antroposofie, jak naznačuje její název, je moudrost o člověku. Antroposofická medicína chápe nemoci v konkrétním kontextu osobního vývoje člověka. Vlastní příčinou nemoci nejsou v jejím pojetí vnější faktory (např.infekce), nýbrž neschopnost člověka vyrovnat se s nimi. Aby mohl antroposofický lékař nemocnému pomoci, hledá příčiny nerovnováhy nejen v pacientově těle, ale i v pacientově vztahu k celému životu a osudu.

Antroposofická medicína respektuje individualitu každého pacienta, jeho tělo, duši i ducha ve vzájemné souhře i v souhře se zákonitostmi přírody, kosmu a společnosti, ve které žije. V tomto úhlu pohledu je každý člověk jedinečný. Stejně tak je jedinečná i jeho nemoc i léčba. Antroposofický lékař cíleně školí své vnímaní, aby nebyl předpojatý a dokázal rozpoznat individuální potřeby pacienta.

Antroposofická medicína je medicínou integrující. Propojuje přírodovědeckou, konvenční medicínu s celostním pohledem na přírodu i člověka, u kterého respektuje jeho fyzickou, duševní a duchovní podstatu. Nechce nahradit konvenční medicínu, používá veškeré její prostředky – přírodovědný výzkum, laboratoř, zobrazovací metody, operace, intenzivní péči i léky. Lékaři, zdravotníci i terapeuti musí mít klasické univerzitní vzdělání a odbornost a dále vzdělání v antroposofické medicíně.

Léky, které antroposofická farmacie vyrábí, jsou výhradně na přírodní bázi. Používají se minerály, rostlinné a živočišné preparáty. Léky mají různou koncentraci a gramáž , některé využívají homeopatické decimální potencování. Způsob zpracování a kombinace substancí v jednotlivém léku jsou jedinečné, odpovídají procesu nemoci či jednotlivého orgánu. Antroposofický lékař v případě potřeby používá i veškeré léky konvenční medicíny.

Nedílnou součástí léčebného procesu jsou v antroposofické medicíně i rozličné terapie. Antroposofická medicína využívá postupy, při kterých je pacient pasivní (masáže, vtírání, zábaly, obklady, koupele a podobně), tak jak i metody, kdy je potřeba, aby vyvinul určité úsilí. K těm patří arteterapie ( malování, modelováni a muzikoterapie), dále léčebná eurytmie, psychoterapie, práce s biografií, terapie pomocí řečových cvičení i léčebná (speciální) pedagogika. Důležitou součástí léčby je pohyb, úprava stravy a rytmů. Lékař společně s terapeuty tvoří tým, který doprovází pacienta v jeho nemoci. Cílem léčby není jen odstranění potíží, ale i pomoci pochopit poselství, které nemoc člověku přináší.

Historie antroposofické medicíny

Antroposofická medicína vznikla ve 20 letech minulého století na základě spolupráce lékařky Ity Wegmanové (1876-1943) a filosofa,  zakladatele antroposofické duchovní vědy, rozvíjející křesťanskou tradici Dr. Rudolfa Steinera (1861-1925). Pojem antroposofie se skládá z řeckých slov anthropos –  člověk, a sophia – moudrost. To znamená, že středem pozornosti je člověk, poznávající sebe sama ve zdraví i v nemoci.  Ita Wegmaová založila ve Švýcarku blízko Bazileje Klinicko terapeutický institut, kde léčila první pacienty, probíhal zde výzkum i vývoj léků v laboratořích, ze kterých se postupně vyvinuly farmaceutické firmy Weleda a Wala.

Antroposofická medicína dnes

Antroposofická medicína od té doby zdomácněla ve více než 80 zemích světa. Antroposofické kliniky, sanatoria a zařízení existují v Německu, Švédsku, ve Velké Británii, ve Švýcarsku i v Brazílii. Po celém světě najdeme nespočetné ordinace lékařů a samostatné terapeutické instituty, v nichž spolupracují lékaři a terapeuti z různých odborných směrů. Pobočky a lékárny výrobců antroposofických léků jsou ve většině evropských zemí, ale i v Severní a Jižní Americe, Rusku, jižní Africe, Egyptě, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu. Kromě toho existuje ve 26 zemích Evropy a 12 dalších státech více než 350 institutů, které pracují v oblasti léčebné a speciální pedagogiky a sociální terapie.

Vzdělávání antroposofických lékařů

Každý antroposofický lékař projde nejprve standardním univerzitním vzděláváním a další odbornou kvalifikací. Potom následuje další minimálně tříleté vzdělávání pro antroposofické lékaře. Existují vzdělávací centra při antroposofických klinikách v Německu, Itálii, Švédsku a Švýcarsku i vzdělávací centra či akademie v dalších zemích, včetně České republiky. Praktické zkušenosti s antroposofickou diagnostikou a terapií získávají lékaři na stážích v nemocnicích či v ambulancích kolegů a po té ve vlastní ordinaci za odborného dohledu mentora. Přednášky, uvádějící do antroposofické medicíny, jsou součástí učebních plánů univerzit v Evropě i mimo ni. Získání docentury nebo profesury pro antroposofickou medicínu je možné na univerzitě v San Francisku (USA), Hamburku, Herdecke (Německo) a Bernu (Švýcarsko). Na univerzitách probíhá vědecký výzkum a klinické studie. I zde se hledají nové cesty, odpovídající individuálnímu přístupu k léčbě. Ke vzdělávání každého lékaře, zdravotníka a terapeuta patří i práce na sobě samém, na svých morálních vlastnostech i na svém duchovním růstu. 

V době, která v pluralitní společnosti život stále více  standardizuje a paušalizuje, je o to více potřebná medicína, která diferencuje a nabízí celostní pohled a staví individualitu člověka do středu pozornosti.

Medicína, která vede pacienta k aktivní spolupráci s lékařem a terapeutem, mu umožňuje, aby překonal svou nemoc a mohl ji chápat jako šanci vlastního vývoje. Právě proto je antroposofická medicína tak důležitá v dnešní době.